1Přednímu kantoru na neginot, k nízkému zpěvu, žalm Davidův.
2Hospodine, netresci mne v hněvě svém, ani v prchlivosti své kárej mne.
3Smiluj se nade mnou, Hospodine, neboť jsem zemdlený; uzdrav mne, Hospodine, nebo ztrnuly kosti mé.
4Ano i duše má předěšena jest náramně, ty pak, Hospodine, až dokavad?
5Navratiž se, Hospodine, a vytrhni duši mou; spomoz mi pro milosrdenství své.
6Nebo mrtví nezpomínají na tebe, a v hrobě kdo tě bude oslavovati?
7Ustávám v úpění svém, ložce své každé noci svlažuji, slzami svými postel svou smáčím.
8Sškvrkla se zámutkem tvář má, sstarala se příčinou všech nepřátel mých.
9Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého.
10Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou, Hospodin modlitbu mou přijal.
11Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji, nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni.