Jan 12:1-50 ces1613 - Bible AI

¹Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany, kdežto byl Lazar, ten kterýž byl umřel, jehož vzkřísil z mrtvých.

²I připravili jemu tu večeři, a Marta posluhovala, Lazar pak byl jeden z stolících s nimi.

³Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného, pomazala noh Ježíšových, a vytřela vlasy svými nohy jeho. I naplněn jest dům vůní té masti.

⁴Tedy řekl jeden z učedlníků jeho, Jidáš, syn Šimona Iškariotského, kterýž jej měl zraditi:

⁵Proč tato mast není prodána za tři sta peněz, a není dáno chudým?

⁶To pak řekl, ne že by měl péči o chudé, ale že zloděj byl, a měšec měl, a to, což do něho kladeno bylo, nosil.

⁷Tedy řekl Ježíš: Nech jí, ke dni pohřebu mého zachovala to.

⁸Chudé zajisté vždycky máte s sebou, ale mne ne vždycky míti budete.

⁹Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm, že by tu byl. I přišli tam, ne pro Ježíše toliko, ale také, aby Lazara viděli, kteréhož byl vzkřísil z mrtvých.

¹⁰Radili se pak přední kněží, aby i Lazara zamordovali.

¹¹Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho, a uvěřili v Ježíše.

¹²Potom nazejtří mnohý zástup, kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu, když uslyšeli, že Ježíš jde do Jeruzaléma,

¹³Nabrali ratolestí palmových, a vyšli proti němu, a volali: Spas nás! Požehnaný, jenž se béře ve jménu Páně, Král Izraelský.

¹⁴I dostav Ježíš oslátka, vsedl na ně, jakož psáno jest:

¹⁵Neboj se, dcero Sionská, aj, Král tvůj béře se, na oslátku sedě.

¹⁶Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu, ale když oslaven byl Ježíš, tedy se rozpomenuli, že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili.

¹⁷Vydával pak o něm svědectví zástup, kterýž byl s ním, že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých.

¹⁸Protož i v cestu vyšel jemu zástup, když slyšeli, že by ten div učinil.

¹⁹Tedy farizeové pravili mezi sebou: Vidíte, že nic neprospíváte? Aj, všecken svět postoupil po něm.

²⁰Byli pak někteří Řekové z těch, kteříž přicházívali, aby se modlili v svátek.

²¹Ti také přistoupili k Filipovi, kterýž byl od Betsaidy Galilejské, a prosili ho, řkouce: Pane, chtěli bychom Ježíše viděti.

²²Přišel Filip a pověděl Ondřejovi, Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi.

²³A Ježíš odpověděl jim, řka: Přišlať jest hodina, aby oslaven byl Syn člověka.

²⁴Amen, amen pravím vám: Zrno pšeničné padna v zemi, neumře-li, onoť samo zůstane, a pakliť umře, mnohý užitek přinese.

²⁵Kdož miluje duši svou, ztratíť ji; a kdož nenávidí duše své na tomto světě, k životu věčnému ostříhá jí.

²⁶Slouží-li mi kdo, následujž mne; a kdež jsem já, tuť i můj služebník bude. A bude-li mi kdo sloužiti, poctíť ho Otec můj.

²⁷Nyní duše má zkormoucena jest, a což dím? Otče, vysvoboď mne z této hodiny. Ale proto jsem přišel k hodině této.

²⁸Otče, oslaviž jméno své. Tedy přišel hlas s nebe řkoucí: I oslavil jsem, i ještě oslavím.

²⁹Ten pak zástup, kterýž tu stál a to slyšel, pravil: Zahřmělo. Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.

³⁰Odpověděl Ježíš a řekl: Ne pro mneť hlas tento se stal, ale pro vás.

³¹Nyníť jest soud světa tohoto, nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven.

³²A já budu-liť povýšen od země, všecky potáhnu k sobě.

³³(To pak pověděl, znamenaje, kterou by smrtí měl umříti.)

³⁴Odpověděl jemu zástup: My jsme slyšeli z Zákona, že Kristus zůstává na věky, a kterakž ty pravíš, že musí býti povýšen Syn člověka? Kdo jest to Syn člověka?

³⁵Tedy řekl jim Ježíš: Ještě na malý čas Světlo s vámi jest. Choďte, dokud Světlo máte, ať vás tma nezachvátí; nebo kdo chodí ve tmách, neví, kam jde.

³⁶Dokud Světlo máte, věřte v Světlo, abyste synové Světla byli. Toto pověděl Ježíš, a odšed, skryl se před nimi.

³⁷A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi, však jsou neuvěřili v něho,

³⁸Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka, kterouž pověděl: Pane, kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno?

³⁹Ale protoť jsou nemohli věřiti, neb opět Izaiáš řekl:

⁴⁰Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich, aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se, abych jich neuzdravil.

⁴¹To pověděl Izaiáš, když viděl slávu jeho a mluvil o něm.

⁴²A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho, však pro farizee nevyznávali ho, aby ze školy nebyli vyobcováni.

⁴³Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží.

⁴⁴Ježíš pak zvolal a řekl: Kdo věří ve mne, ne ve mneť věří, ale v toho, jenž mne poslal.

⁴⁵A kdož vidí mne, vidí toho, kterýž mne poslal.

⁴⁶Já Světlo na svět jsem přišel, aby žádný, kdož věří ve mne, ve tmě nezůstal.

⁴⁷A slyšel-liť by kdo slova má, a nevěřil by, jáť ho nesoudím; nebo nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych spasen učinil svět.

⁴⁸Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých, máť, kdo by jej soudil. Slova, kteráž jsem mluvil, tať jej souditi budou v nejposlednější den.

⁴⁹Nebo já sám od sebe jsem nemluvil, ale ten, jenž mne poslal, Otec, on mi přikázaní dal, co bych měl praviti a mluviti.

⁵⁰A vím, že přikázání jeho jest život věčný. A protož, což já mluvím, jakž mi pověděl Otec, takť mluvím.