Lukáš 22:1-71 ces1613 - Bible AI

¹Přibližoval se pak svátek přesnic, jenž slove velikanoc.

²I hledali přední kněží a zákoníci, kterak by jej vyhladili; ale obávali se lidu.

³Tedy ďábel vstoupil do Jidáše, kterýž sloul Iškariotský, jednoho z počtu dvanácti.

⁴A on odšed, mluvil s předními kněžími, a s úředníky nad chrámem, kterak by ho jim zradil.

⁵I zradovali se, a smluvili s ním, že mu chtí peníze dáti.

⁶A on také jim přiřekl. I hledal příhodného času, aby ho jim zradil bez zástupu.

⁷Tedy přišel den přesnic, v kterémžto zabit měl býti beránek.

⁸I poslal Ježíš Petra a Jana, řka: Jdouce, připravte nám beránka, abychom jedli.

⁹A oni řekli mu: Kde chceš, ať připravíme?

¹⁰On pak řekl k nim: Aj, když vcházeti budete do města, potkáť vás člověk, dčbán vody nesa. Jdětež za ním do domu, do kteréhož vejde.

¹¹A díte hospodáři toho domu: Vzkazuje tobě Mistr: Kde jest síň, kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými?

¹²A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené. Tam připravte.

¹³I odšedše, nalezli, jakž jim pověděl, a připravili beránka.

¹⁴A když přišel čas večeře, posadil se za stůl, a dvanácte apoštolů s ním.

¹⁵I řekl jim: Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi, prve než bych trpěl.

¹⁶Nebo pravímť vám, žeť ho již více nebudu jísti, ažť se naplní v království Božím.

¹⁷A vzav kalich, a díky činiv, řekl: Vezměte jej a dělte mezi sebou.

¹⁸Neboť pravím vám, žeť nebudu píti z plodu vinného kořene, ažť království Boží přijde.

¹⁹A vzav chléb, díky činiv, lámal a dal jim, řka: To jest tělo mé, kteréž se za vás dává. To čiňte na mou památku.

²⁰Takž také dal jim i kalich, když bylo po večeři, řka: Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi, kteráž se za vás vylévá.

²¹Ale aj, ruka zrádce mého se mnou jest za stolem.

²²A Syn zajisté člověka jde, tak jakž jest uloženo o něm, ale běda člověku tomu, kterýž ho zrazuje.

²³Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou, kdo by z nich byl, kterýž by to měl učiniti.

²⁴Stal se pak i svár mezi nimi, kdo by z nich zdál se býti větší.

²⁵On pak řekl jim: Králové národů panují nad nimi, a kteříž moc mají nad nimi, dobrodincové slovou.

²⁶Ale vy ne tak. Nýbrž kdož větší jest mezi vámi, budiž jako nejmenší, a kdož vůdce jest, budiž jako sloužící.

²⁷Nebo kdo větší jest, ten-li, kterýž sedí, čili ten, kterýž slouží? Zdali ne ten, kterýž sedí? Ale já mezi vámi jsem jako ten, kterýž slouží.

²⁸Vy pak jste ti, kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali.

²⁹A jáť vám způsobuji, jakož mi způsobil Otec můj, království,

³⁰Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém, a seděli na stolicích, soudíce dvanáctero pokolení Izraelské.

³¹I řekl Pán: Šimone, Šimone, aj, satan vyprosil vás, aby vás tříbil jako pšenici.

³²Ale jáť jsem prosil za tebe, aby nezhynula víra tvá. A ty někdy obrátě se, potvrzuj bratří svých.

³³A on řekl jemu: Pane, s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti.

³⁴On pak dí: Pravím tobě, Petře, nezazpíváť dnes kohout, až prve třikrát zapříš, že neznáš mne.

³⁵I řekl jim: Když jsem vás posílal bez pytlíka, a bez mošny, a bez obuvi, zdali jste v čem nedostatek měli? A oni řekli: V ničemž.

³⁶Tedy dí jim: Ale nyní, kdo má pytlík, vezmi jej, a též i mošnu; a kdož nemá, prodej sukni svou, a kup sobě meč.

³⁷Nebo pravím vám, že se ještě to musí naplniti na mně, což psáno: A s nešlechetnými počten jest. Nebo ty věci, kteréž psány jsou o mně, konec berou.

³⁸Oni pak řekli: Pane, aj, dva meče teď. A on řekl jim: Dostiť jest.

³⁹A vyšed podle obyčeje svého, šel na horu Olivovou, a šli za ním i učedlníci jeho.

⁴⁰A když přišel na místo, řekl jim: Modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴¹A sám vzdáliv se od nich, jako by mohl kamenem dohoditi, a poklek na kolena, modlil se,

⁴²Řka: Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne, ale však ne má vůle, ale tvá staň se.

⁴³I ukázal se jemu anděl s nebe, posiluje ho.

⁴⁴A jsa v boji, horlivěji se modlil. I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi.

⁴⁵A vstav od modlitby, a přišed k učedlníkům, nalezl je, ani spí zámutkem.

⁴⁶I řekl jim: Co spíte? Vstaňte a modlte se, abyste nevešli v pokušení.

⁴⁷A když on ještě mluvil, aj, zástup, a ten, kterýž sloul Jidáš, jeden ze dvanácti, šel napřed, a přiblížil se k Ježíšovi, aby jej políbil.

⁴⁸Ježíš pak řekl jemu: Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?

⁴⁹A vidouce ti, kteříž při něm byli, k čemu se chýlí, řekli jemu: Pane, budeme-liž bíti mečem?

⁵⁰I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze, a uťal ucho jeho pravé.

⁵¹A Ježíš odpověděv, řekl: Nechtež až potud. A dotkna se ucha jeho, uzdravil jej.

⁵²I dí Ježíš těm, kteříž přišli k němu, předním kněžím a úředníkům chrámu a starším: Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi?

⁵³Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě, a nevztáhli jste rukou na mne. Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti.

⁵⁴A oni javše jej, vedli ho, a uvedli do domu nejvyššího kněze. Petr pak šel za ním zdaleka.

⁵⁵A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol, sedl Petr mezi ně.

⁵⁶A uzřevši ho jedna děvečka, an sedí u ohně, a pilně naň pohleděvši, řekla: I tento byl s ním.

⁵⁷A on zapřel ho, řka: Ženo, neznám ho.

⁵⁸A po malé chvíli jiný, vida jej, řekl: I ty z nich jsi. Petr pak řekl: Ó člověče, nejsem.

⁵⁹A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval, řka: V pravdě i tento s ním byl, neb i Galilejský jest.

⁶⁰I řekl Petr: Člověče, nevím, co pravíš. A hned, když on ještě mluvil, kohout zazpíval.

⁶¹I obrátiv se Pán, pohleděl na Petra. I rozpomenul se Petr na slovo Páně, kterak jemu byl řekl: Že prve než kohout zazpívá, třikrát mne zapříš.

⁶²I vyšed ven Petr, plakal hořce.

⁶³Muži pak ti, kteříž drželi Ježíše, posmívali se jemu, tepouce ho.

⁶⁴A zakrývajíce ho, bili jej v tvář, a tázali se ho, řkouce: Prorokuj, kdo jest, kterýž tebe udeřil?

⁶⁵A jiného mnoho, rouhajíce se, mluvili proti němu.

⁶⁶A když byl den, sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci, a vedli ho do rady své,

⁶⁷Řkouce: Jsi-li ty Kristus? Pověz nám! I dí jim: Povím-li vám, nikoli neuvěříte.

⁶⁸A pakli se vás co otíži, neodpovíte mi, ani propustíte.

⁶⁹Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží.

⁷⁰I řekli všickni: Tedy jsi ty Syn Boží? On pak řekl jim: Vy pravíte, že já jsem.

⁷¹A oni řekli: Což ještě potřebujeme svědectví? Však jsme sami slyšeli z úst jeho.